Analogová škola – Optika

V prvním díle analogové školy jsme si představili hlavní části analogového přístroje a vysvětlili jsme si, co je camera obscura. Teď si řekneme něco o objektivech. Pro mě je to nejsložitější část každého fotoaparátu a vždycky pro mě byla záhadou. Pan Kulhánek, který ve své knize Černobílá fotografie tomuto tématu věnoval 23 stran a nespočet obrázků, mi tuto záhadu konečně pomohl trochu pochopit. Pokusím se vám tedy stručně předat základy a popsat fungování některých objektivů.

Asi nemusím zdůrazňovat, že hlavní je světlo. Světelný paprsek se určitým způsobem láme, když prochází z prostředí jisté hustoty do prostředí jiné hustoty. Projde-li světelný paprsek skleněným hranolem, dvakrát se zlomí. Nejprvě v bodě, v němž na hranol dopadl, potom v bodě, ve kterém hranol opustil. Navíc bílý sluneční paprsek se rozloží v soubor barevných paprsků (spektrum). Největší index lomu má paprsek fialový, postupně měnší index lomu mají paprsky modré, zelené, žluté, oranžové a červené.

Spojky Rozpojky

V každém objektivu je soustava čoček, které s těmito optickými jevy pracují. Čočky lze rozdělit na dvě základní skupiny, jež mají podstatně odlišné optické vlastnosti. Jsou to spojky – čočky ve středu tlustší než na okrajích (zvané kladné) a rozptylky – čočky ve středu tenčí než na okrajích (zvané záporné). Každá z těchto čoček má ještě další rozdělení, různou tloušťku, některé zvětšují, jiné změnšují. Čím větší je rozdíl mezi tloušťkou čočky při okrajích a ve středu, tím větší je tzv. optická mohutnost čočky, ať již jde o spojku nebo rozptylku. Optická mohutnost čoček se určuje buď ohniskovou vzdáleností (f = focus) nebo počtem dioptrií (D).

Petzvalův objektiv Jednotlivé čočky mají mnoho vad, způsobených nejčastěji různými nepravidelnostmi v lomu světla a rozkladem paprsků. Proto se při fotografování neužívá jedné čočky, ale jejich soustav, tzv. objektivů. Pro ukázku obrázek elgendárního Petzvalova objektivu (viz obrázek 9).

Teleobjetivy, tj. dálkové objektivy, mají poněkud odlišnou konstrukci. Skládají se ze dvou dílů: přední díl (telepozitiv) tvoří jednoduchý objektiv, zadní díl (telenegativ) je rozptylka, která průměr objektivu – podobně jako dalekohled- zvětší, takže konečný obraz se promítá zvětšeně.

Teleobjektivy

U moderních objektivů se povrch skla čoček a jiných skleněných dílů opatřuje tzv. antireflexní vrstvou, která velmi účinně omezuje vznik reflexů. Světelné paprsky se již neodrážejí nazpět, ale plně se využívají ke stavbě promítaného obrazu. Prakticky se tím zvyšuje faktická světelnost objektivu a zárověň se změnšuje možnost osvětlení citlivé vrstvy rozptýleným světlem. Celkově se tím zlepšuje výkonnost objektivu a brilance jeho kresby. Dříve se tyto objektivy označovaly červeným T nebo písmenami AR, dnes se již veškerá optická skla opatřuje antireflexním povlakem.

Objektivů je samozřejmě mnoho, liší se sestavou skel, které umožňují různé optické zázraky. Například objektiv se zoomem je soustava několika čoček, které při různých vzdálenostech mezi sebou obraz buď přibližují nebo oddalují. Pro základní představu o objektivech ale myslím informace výše stačí. Pokud by byl zájem, mohu tomuto tématu dát větší prostor v některých následujících článcích.

V dalším díle se ještě budu věnovat tématu objektivu, hlavně ohniskové vzdálenosti.


Analog, Foto
Bez reakcí

Napsat komentář