Jak to všechno začalo…

Moje vášeň pro fotografování začala ještě na základní škole. Nejvíc se na tom tehdy podílel náš matikář, který ve volném čase fotil a jednou se o tom rozpovídal, když nám suploval tělocvik. Zaujalo mě to a měla jsem chuť se do toho hned pustit a vyfotit všechno na světě. Jenže nějak nebylo čím, v rodině byl tehdy pouze jednoduchý kompaktní fotoaparát, se kterým mě to přiznávám moc nebavilo. Vše tedy na nějakou dobu usnulo. Pak přišla doba rozhodnout se, co budu studovat dál. Fotografie mi hned přišla na mysl, ale bylo mi to naštěstí vymluveno. Místo toho jsem si konečně vyprosila svůj vlastní fotopřístroj. Tehdy jsem jako nezkušená a nerozvážná viděla jako nejlepší možnost na začátek digitální zrcadlovku, takže jsem si pořídila Fujifilm Finepix. Moc dlouho mi to nevydrželo. Cvakat fotky sem tam, nahrát je do počítače, upravit a zase znovu pro mě prostě nebylo.

Fujifilm jsem prodala a koupila si Prakticu. A to bylo zásadní. Byla jsem ztracena v analogovém světě. Ta variabilita a práce s analogovými procesy mě fascinovala. Pořád bylo co objevovat, co se naučit a co vyzkoušet. Myslím, že teprve tehdy jsem si naplno uvědomila v čem fotografie spočívá, jak to vlastně funguje, jak vnímat světlo a jak to, co vidím přenést i na film, jak později v koupelně probudit všechno to, co jsem vyfotila a jak to nakonec přenést na papír. Vůně vývojky a prsty upatlané od veškeré chemie bylo něco, co mě fascinovalo. A fascinuje mě to dodnes. Ta dlouhá cesta od otevření závěrky až po okamžik, kdy svoji fotografii zvětšíte na fotografický papír je nádherná.

Komentáře

Komentovat článek

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *