Analogová procházka Prahou II.

Fotky z nedávného pražského fotokurzu, který pořádá Jirka jsem již posílala. Udělala jsem tehdy ale ještě dvě, které jsem se rozhodla zveřejnit samostatně. Během kurzu jsme se totiž stavili v kavárně Nový Svět, kde mají kromě výborné kávy i několik knížek, které si můžete prohlédnout. A protože jsme byli na fotografickém kurzu, zaujaly nás hlavně knihy o fotografiích Prahy. Mě osobně nejvíce zaujala ta od Stanislava Tůmy – až se stydím, že jsem ho do té doby znala jen podle jména. Jeho fotografie jsou prostě úchvatné, čisté a mají přesně to, co bych jednou ráda dokázala na snímku zachytit. Z kavárny jsem tedy vyšla naplněna inspirací a udělala tyto dvě fotky.


V lese

Před časem jsme s Jirkou vyrazili do Rýchor v Krkonoších, kde jsme se toulali po Dvorském lese, který je znám i jako Rýchorský prales. Také nedávno pořádal svůj podzimní fotografický kurz ve Voděradských bučinách, který jsem si nemohla nechat ujít, protože tamní buky jsou prostě úchvatné. Přírodu ale vlastně normálně vůbec nefotím, jen se ráda toulám po lese a vnímám šumění listí a atmosféru kolem. Brala jsem to tedy jako výzvu jak i v tomto pro mě fotograficky nezmapovaném prostředí najít to, co bych chtěla vyfotit.


Najdi deset rozdílů

Nedávno jsme s Jirkou byli na návštěvě u jeho rodičů v Zadní Třebani. Mají krásnou zahradu, která láká k odpočinku, tatínek má dílnu snů a maminka skvěle peče.  Moc ráda tam jezdím, protože tam stále vládne dobrá nálada. Nesmát se za fotoaparátem je těžký úkol, i proto kvalitativní stránka následujících fotek není kdo ví jaká. Pro mě jsou ale hodnotné jinak – připomínají mi ty hezké momenty, kdy jsou otec a syn pohromadě a šíří kolem sebe svůj skvělý humor.


Analogová procházka Prahou

Jako další jsem se rozhodla zveřejnit výběr ze skvělého fotokurzu, který pravidelně pořádá Jirka.


Ulice Holandska

Letos jsme s Jirkou byli na báječné dovolené v Holandsku na lodi. Měla jsem s sebou nový analogový fotopřístroj, takže jsem každou chvilku koukala do hledáčku a snažila se zachytit to, co mi přišlo zajímavé. Jestli se mi to povedlo si netroufám odhadnout, ale pro mě tam vznikla spousta fotek, ke kterým se ráda vrátím a některou z nich si i zvětším na zeď doma. Tady máte prvních pár, které jsem vyfotila při ranních či podvečerních procházkách po městě.


První fotka

Že jsem se nedávno po delší odmlce vrátila k focení jsem vám již psala. Nadšeně jsem nafotila několik filmů, jela i na dovolenou, kde jsem cvakala jak o život a těšila se, až všechny fotky uvidím. Už druhý den skenuji jak o život, zatím mám naskenovanou asi polovinu fotek a tady máte první.


Vyvolávání černobílých filmů – jdeme na to!

Jdeme do finále – již víme, co si máme koupit, jak si připravit chemii, takže teď už máme vše připravené a můžeme se do toho pustit.

Jako první musíme dostat film z kazety do tanku. Pokud to děláte poprvé, podívejte se nejdříve na cívku a vyzkoušejte si, na jakém systému funguje. Je to jednoduché, ale chce to trochu cviku. Cívka má v jednom místě naproti sobě dva výstupky, které slouží k navíjení filmu. Při navíjení filmu držíme cívku oběma rukama. Princip je takový, že pravý výstupek držíte, levý je volný – takto posunete film dále do spirály cívky, pak stisknete levý výstupek, pustíte pravý a posunete pravou část cívky zpět do výchozí pozice. Pustíte levý výstupek a znovu opakujete celý postup od začátku.

Další díly seriálu Vyvolávání černobílých filmů
  1. Úvod do vyvolávání černobílých filmů
  2. Vyvolávání černobílých filmů – co budete potřebovat
  3. Vyvolávání černobílých filmů – jdeme na to! (právě čtete)

Vyvolávání černobílých filmů – co budete potřebovat

Photo 25.09.14 11 15 32V přechozím článku jsem vám vysvětlila důvody k sepsání tohoto miniseriálu, dnes se tedy posuneme dál – řekneme si, co budete potřebovat a bez čeho se neobejdete.

Než se pustím do popisu vybavení a chemie, ráda bych podotkla, že na vyvolávání filmu rozhodně není potřeba hodně prostoru. Stačí vám umyvadlo, tekoucí voda (v nouzi ani tu mít nemusíte, ale proč si to komplikovat hned od začátku) a alespoň minimální odkládací prostor o velikosti cca 30×30cm.

K úspěšnému domácímu vyvolání filmu v koupelně musíte koupit pár věcí. Jako ve všem můžete koupit pomůcky za 100,- ale i třeba za 1000,-. Je na vás, kolik chcete do této zábavy na začátku investovat, já se v tomto článku ale budu snažit popsat způsob, jak pro začátek investovat opravdu minimum, protože kdo ví, jestli vás to chytne a stanete se “jedním z nás”.

Další díly seriálu Vyvolávání černobílých filmů
  1. Úvod do vyvolávání černobílých filmů
  2. Vyvolávání černobílých filmů – co budete potřebovat (právě čtete)
  3. Vyvolávání černobílých filmů – jdeme na to!

Úvod do vyvolávání černobílých filmů

Jak jsem se dostala k analogové fotografii jsem vám vyprávěla minule. V poslední době jsem ale bohužel moc nefotila. Spousta práce, osobní záležitosti – prostě na to nebylo vhodné myšlenkové rozpoložení. Letos při stěhování jsem ale objevila tu krabici pod postelí, kde mám veškeré vybavení na práci s filmem a hned se mi po tom zastesklo. Hned vedle byla krabice s veškerými fotopřístroji a bylo jasno – chci se tomu opět začít věnovat, zase si vyfotit a vyvolat svůj vlastní film.

Photo 14.09.14 16 50 41

Natěšenost byla veliká, odhodlání také a pár vyfocených filmů z dovolené mě čekalo v lednici. Jenže pak mě přepadla lehká panika. Dlouho jsem to nedělala – co když to pokazím, něco zapomenu nebo popletu časy, teploty, co já vím. Rozhodla jsem se tedy pro jistotu si celý postup zopakovat. Začala jsem hledat na internetu návody, kterých je k dispozici poměrně dost a zběžně je pročítala. A hned jsem se zarazila. Proč všude vyvolávání filmů vysvětlují tak složitě? Kdybych si to přečetla jako neznalý „vyvolávač“, hned se leknu a radši si film nechám vyvolat ve fotolabu. Samozřejmě z praxe vím, že je spousta okolností a rizik, které ovlivňují vyvolávací proces, že je i spousta vylepšení a vychytávek. Ale má cenu tohle vysvětlovat úplnému začátečníkovi, který si to třeba chce jen vyzkoušet?

Další díly seriálu Vyvolávání černobílých filmů
  1. Úvod do vyvolávání černobílých filmů (právě čtete)
  2. Vyvolávání černobílých filmů – co budete potřebovat
  3. Vyvolávání černobílých filmů – jdeme na to!

Jak to všechno začalo..

Moje vášeň pro fotografování začala ještě na základní škole. Nejvíc se na tom tehdy podílel náš matikář, který ve volném čase fotil a jednou se o tom rozpovídal, když nám suploval tělocvik. Zaujalo mě to a měla jsem chuť se do toho hned pustit a vyfotit všechno na světě. Jenže nějak nebylo čím, v rodině byl tehdy pouze jednoduchý kompaktní fotoaparát, se kterým mě to přiznávám moc nebavilo. Vše tedy na nějakou dobu usnulo. Pak přišla doba rozhodnout se, co budu studovat dál. Fotografie mi hned přišla na mysl, ale bylo mi to naštěstí vymluveno. Místo toho jsem si konečně vyprosila svůj vlastní fotopřístroj. Tehdy jsem jako nezkušená a nerozvážná viděla jako nejlepší možnost na začátek digitální zrcadlovku, takže jsem si pořídila Fujifilm Finepix. Moc dlouho mi to nevydrželo. Cvakat fotky sem tam, nahrát je do počítače, upravit a zase znovu pro mě prostě nebylo.

Praktica a ja

Fujifilm jsem prodala a koupila si Prakticu. A to bylo zásadní. Byla jsem ztracena v analogovém světě. Ta variabilita a práce s analogovými procesy mě fascinovala. Pořád bylo co objevovat, co se naučit a co vyzkoušet. Myslím, že teprve tehdy jsem si naplno uvědomila v čem fotografie spočívá, jak to vlastně funguje, jak vnímat světlo a jak to, co vidím přenést i na film, jak později v koupelně probudit všechno to, co jsem vyfotila a jak to nakonec přenést na papír. Vůně vývojky a prsty upatlané od veškeré chemie bylo něco, co mě fascinovalo. A fascinuje mě to dodnes. Ta dlouhá cesta od otevření závěrky až po okamžik, kdy svoji fotografii zvětšíte na fotografický papír je nádherná.