Kinofilm na vzestupu?

Nedávno známý výrobce celuloidových proužků Ilford oslovil tisíce lidí z více než 70ti zemí, aby zmapoval (nejen) své zákazníky a zjistil, jak na tom je analogový svět fotografie, jaká je skladba lidí, kteří na film fotí a jak se k tomu vlastně dostali.film

Výsledky mě osobně dost překvapily. Celých 30 % respondentů bylo ve věku pod 35 let, z toho 60 % fotí analogově méně než 5 let. Pro mě bylo překvapením i to, že celých 98 % respondentů někdy fotilo na černobílý film, z toho 31 % z nich nefotí na nic jiného. Výhradně na barevné filmy fotí pouhá 2 %.

Hodně oslovených nadšenců se k focení dostalo díky svým blízkým, kteří jim dali analogový fotoaparát jako dárek. Sami si pak nastudovali práci s kinofilmem z knih nebo na internetu. Zdá se, že „úplná kontrola“ nad výsledkem fascinuje plných 49 %, protože si filmy i fotky dělají sami doma v temné komoře. Několik z nich jako důvod, proč fotí na analog odpovídalo, že „Je to zábava“ nebo „Je to retro“, někteří ale uvedli, že chtějí opravdu přemýšlet nad fotografií jako takovou a film omezený na 36/12 snímků je pozitivně motivuje k tomu, aby nevyfotili 15 fotek jedné a té samé věci.

Celý tenhle průzkum mě naplnil optimismem. Ukazuje, že kinofilm není zapomenuté médium, že se vrací na scénu a že jsou lidé, kteří si v něm našli to své. Analogu zdar!

Zdroj: www.ilfordphoto.com, celý článek najdete na stránkách Ilfordu

Komentáře

  1. Díky bohu za Hipstery, Lomografy a další, kteří drží film na pultech obchodů :)

    Já fotil na film od svých 6 let, pak cca ve 13 jsem dostal první digitál a ten mi znechutil fotografii na dobrých 13 let. Teď jsem se vrátil k filmu a jsem spokojený. Mám ruské dálkoměry Zorki ve kterých používám černobílý film, Prakticu BC-1 ve které to střídám a teď si brousím zuby na střední formát :)

  2. Díky za reakci! ;) zklamání z digitálu chápu, sama jsem to měla na začátku stejně, ale důležité je najít si to své ;) středoformátu fandím, je to úplně jiná práce, ale nedám na něj dopustit ;)

  3. Focení na film je pro mě úplně jiný proces. Než změřím expozici, než nastavím fotoaparát, vyberu správnou clonu, zaostřím, tak mám spoustu času si celou fotku pořádně promyslet. Ano, jde to i s digitálem, ale asi si to člověk musí nějak uměle nasimulovat + si přelepit displej kobercovkou.

    Když si to tak vezmu, tak s digitální zrcadlovkou jsem si třeba z líbánek přivezl 200 fotek, z těch 200 stojí 195 za prd… Když si domů donesu vyvolaný film, na každém se najde aspoň cca 15-20 fotek, které projdou hrubým sítem a cca 5-8, které se nebojím dát flickr nebo na FB. Což není zlé. Větší úspěšnost jak s digitálem. A to nemluvím o tom, že fotky nechávám tak jak jsou a nehýbu v  počítači ani s expozicí apod. – tedy asi bych to udělal, pokud by to mělo zachránit nějaký zásadní snímek.

    Momentálně u mě vede Zeiss SuperIkonta. Sice je to drahé, ale miluju jak ten foťák vypadá, jak se dá krásně složit a bude to asi nástroj, kterým půjdou produkovat kvalitní fotky a půjde se někam posouvat. Původně jsem zvažoval, že na focení prvních čtverečků zkusím Dianu, ale to až někdy příště.

  4. Nemohu si pomoci, ale ve smyslu vytváření díla, který se má líbit mně osobně jsem zjistil, že je jedno jakým přístrojem je daná fotka udělaná. Ještě, že je na světě tolik odlišných lidí. Já nevím jak ostatní, ale mám to jako na houpačce. Začínal jsem na film, automatem a pak ihned ditigály a až nedávno, tak dva či tři roky zkouším opět na film i s vyvoláním a zvětšováním. Začal jsem na stroji Canon AE-1, mám k tomu “jen” dva objektivy 28mm a 35mm a s hrůzou jsem zjistil, že obecně udávaná pravda, že 50mm je ten nejoptimálnější pohled není zcela pravdivý a pro mě je to rozhodně 35mm (tedy na kinofilmu). Mám i další stroje jako Nikon a Nikkormat, nějaký ty středoformáty, kde třeba pochopení toho proč je Rolleiflex tak dobrej foťák tkví v tom si na to přijít sám, jinak to člověk nikdy do důsledku nepochopí. Ale…. má to všechno jedno velké ale a jak říká Clyde Butcher, nezáleží na tom co je mezi filmem a objektivem, jestli dřevo za 100$ nebo za 40.000$, ale co je před objektivem, jaký je objektiv a kam dopadá obrázek, tedy čip či film. Na ničem jiném nezáleží. Takže se Vás chci zeptat, jestli jste se také přenesli přes hranici kdy se řeší technické vymoženosti fotoaparátu a to jak analogového či digitálního a spíše přemýšlýte o tom co fotíte? (moje kolegyně v práci to vtipně poznamenala, že ten její domů nosí pořád nějaké stohy slámy atd. ale děti nevyfotí :-)

  5. Díky za komentář :) Podle mě je to trochu složitější – u digitálu na kvalitě stroje určitě záleží, ovšem jde také o to, jaký výstup chce fotograf mít a pro jaké účely pak fotografie používá. Pokud někdo bude chtít fotky tisknout v A3 na zeď, určitě mu malý kompakt za pár korun nedá takové výsledky jako fullframe zrcadlovka. U analogové fotografie je to trochu jinak, tam kinofilm hodně zachrání, z kinofilmu si také můžu nazvětšovat fotografie jakkoli velké a kvalita bude dobrá. Na analogovém přístroji jako takovém dle mého moc nezáleží, jde jen o to, že některý usnadní více práci, nebo je na něj více spolehnutí. Mnohem více ale záleží na kvalitě objektivu, jaké kresby je schopen a jakou ostrost poskytne. Rozdíly jsou kolikrát opravdu velké a na první pohled znatelné. Každopádně tvrzení Clydea podle mě sedí přesně.
    Co se týče té “ideální” padesátky – něco na tom je, odpovídá lidskému oku a je univerzální. Já sama ale jako ideální také považuji 35mm, je pro mě mnohem příjemnější a lépe se mi v tomto úhlu pohledu o fotografiích přemýšlí. Na druhou stranu jsem měla půjčenou 28mm a odfotila jsem s ní celou dovolenou v Holandsku, svoji 35mm jsem ani nepoužila. Umím si i představit, že si v budoucnu koupím 100mm, protože začínám více fotit lidi a na to je tohle sklo mnohem vhodnější než 35mm. Je to tedy hodně relativní a přikláním se k tomu, že žádný objektiv není univerzální a vždycky se hodí mít jich více, na různé druhy fotografií. Každému vyhovuje něco jiného.
    Ohledně toho, jestli přemýšlím o technice nebo o tom, co fotím – mám výhradně analogové fotopřístroje (i když doma máme i dva digitály, které občas využiji na focení lidí) a mám jich více. Není to ale ani moc o kvalitě jako o tom, že mě baví zkoumat jak fungují, jak se s nimi pracuje a jaký je výstup. Jsou dny, kdy mám náladu objevovat technické možnosti daného fotopřístroje, tak si vezmu nějaký svůj starší stroj a vyhraju si s ním celé odpoledne, protože vím, že fotí jinak a že mě to baaví objevovat. Naopak když se chci plně soustředit na fotografii, je jasnou volbou můj hlavní fotopřístroj, a to je Nikon. Přesně vím, jaké výsledky mohu očekávat a jsem na něj již zvyklá, práci s ním si nemohu vynachválit, takže s ním se mohu plně soustředit na výslednou fotku a mohu si případně vyhrát s výslednou fotografií.

Komentovat článek

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *