Blíží se konec roku 2014, který pro mě byl rokem velkých změn hlavně v osobním životě. Vybudovala jsem si svůj nový domov, vyrovnala se s minulostí, našla ztracené sebevědomí, začala skvělý vztah a změnila práci. Přesně v tomhle pořadí.

Změnit práci jsem se rozhodla hlavně z důvodu vyčerpání, pracovního stereotypu a přetrvávajícího pocitu, že cokoli udělám, bude to málo. Myslela jsem, že když změním zaměstnavatele, že se tím můj problém vyřeší. Nové prostředí, nová práce, noví kolegové a nové věci, které bude potřeba se naučit nebo řešit. Bohužel ale tato změna odhalila jinou věc. Uvědomila jsem si, že chyba není v zaměstnavateli nebo v mém vedení. Došlo mi, že moje práce nikdy nebude jiná. Bude se lišit jenom v objemu činností, razítku na dokumentech a programu, který budu používat.

Uvědomit si a hlavně přiznat nahlas, že práce, kterou dělám 8 let mě nebaví a nenaplňuje nebylo snadné. Ale uvědomit si a pojmenovat to, co bych tedy vlastně chtěla dělat je mnohem těžší. Baví mě věci, u kterých musím přemýšlet. Práce, kde se po mě chce kreativní myšlení, řešení problémů a komunikace s lidmi. Vždycky mě bavilo řešit věci, které ostatní označili jako „tohle nejde udělat“, „to nemůžu sehnat“ nebo „to se nedá zařídit“, protože zastávám názor, že všechno jde – jen se musí chtít a vědět jak na to.

Teď tuhle taktiku využiji i na sebe. Dříve jsem si naříkala, že „nedokážu vymyslet, co chci dělat“ a „nikdo mi bez praxe práci nedá“, ale já vím, že to je jen občasná slabost a že co si usmyslím, to nakonec dokážu. Protože chci a věřím, že nic není nemožné.

PS: Zažili jste takovou situaci? Nebo máte nějaké užitečné tipy? Napište :)