Všechno jde, když se chce

Blíží se konec roku 2014, který pro mě byl rokem velkých změn hlavně v osobním životě. Vybudovala jsem si svůj nový domov, vyrovnala se s minulostí, našla ztracené sebevědomí, začala skvělý vztah a změnila práci. Přesně v tomhle pořadí.

Změnit práci jsem se rozhodla hlavně z důvodu vyčerpání, pracovního stereotypu a přetrvávajícího pocitu, že cokoli udělám, bude to málo. Myslela jsem, že když změním zaměstnavatele, že se tím můj problém vyřeší. Nové prostředí, nová práce, noví kolegové a nové věci, které bude potřeba se naučit nebo řešit. Bohužel ale tato změna odhalila jinou věc. Uvědomila jsem si, že chyba není v zaměstnavateli nebo v mém vedení. Došlo mi, že moje práce nikdy nebude jiná. Bude se lišit jenom v objemu činností, razítku na dokumentech a programu, který budu používat.

Uvědomit si a hlavně přiznat nahlas, že práce, kterou dělám 8 let mě nebaví a nenaplňuje nebylo snadné. Ale uvědomit si a pojmenovat to, co bych tedy vlastně chtěla dělat je mnohem těžší. Baví mě věci, u kterých musím přemýšlet. Práce, kde se po mě chce kreativní myšlení, řešení problémů a komunikace s lidmi. Vždycky mě bavilo řešit věci, které ostatní označili jako “tohle nejde udělat”, “to nemůžu sehnat” nebo “to se nedá zařídit”, protože zastávám názor, že všechno jde – jen se musí chtít a vědět jak na to.

Teď tuhle taktiku využiji i na sebe. Dříve jsem si naříkala, že “nedokážu vymyslet, co chci dělat” a “nikdo mi bez praxe práci nedá”, ale já vím, že to je jen občasná slabost a že co si usmyslím, to nakonec dokážu. Protože chci a věřím, že nic není nemožné.

PS: Zažili jste takovou situaci? Nebo máte nějaké užitečné tipy? Napište :)

Komentáře

  1. Zmenil jsem zamestnavatele… Ale delam stejne projekty pro stejneho klienta. Jenom jinam chodim na obed a misto pc mam maca. A dosel jsem k stejnemu zaveru – chyba je ve me. A je potreba vystoupit z krabice – komfortni zony. Jinak to nepujde.

  2. Zrovna jsem na podobném rozcestníku :) Práci jsem sice “nedávno” změnil ze stených důvodů za práci lepší, kterou mi dokonce mnoho lidí z okolí závidí, ale pořád je to bohužel jenom “práce”, kam chodím kvůli penězům a ne kvůli tomu, že tam chodit chci a že to pro mě krom peněz má i jiný smysl. Povaha práce se sice od té původní, stereotypní, změnila také k lepšímu (dělnická profese v automobilovém průmyslu vs. konstruktérská práce v menších strojírnách), nicméně zjišťuji, že žádná podobná změna můj problém nevyřeší. Změnu musím udělat u samotné povahy zaměstnání a to najít obživu, kde budu výdělečně plně soběstačná jednotka, jež dohlíží sama nad sebou a jejíž snaha se přímo úměrně projeví i na příjmu a ne na tom, jak je člověk zrovna sympatický svému vedoucímu atp. Pár nápadů kam od pozice “zaměstnance” utéct už mám, ale pořád nemám úplně jasno, na který se vrhnu jako první… Nicméně si také zakládám na tvrzení, že všechno špatné je k něčemu dobré a nic co by se stát nemělo, se nestane. Člověka prostě všechno nějakým způsobem směruje a tvaruje a stačí naslouchat zdravému rozumu a pohledu na život, zbytek se nakonec začne “řešit sám”, jak říkám :)

  3. Ahoj Dane, moc držím palce v hledání toho ideálu. Každému nám vyhovuje něco jiného, ale spokojeni v práci chceme být všichni :)

Komentovat článek

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *