Šicí stroj Lada 233

Pamatuji si to jako dnes. Jsem na chalupě u babičky a chodím do spodního pokoje v přízemí, kde podlaha vrže při každém našlápnutí, na jedné stěně je po celé délce stará vitrína, kde jsou samé vzácné poklady a několik knížek, na druhé straně konferenční stolek a rozkládací gauč, na kterém se krásně válelo, a také je tam velké třídílné okno, pod kterým stojí šicí stroj. Takový ten starý, šlapací, Bobbin s dřevenou deskou a kovovým spodkem. Nádhera. Vždycky se mi líbil ten zvuk, když na něm babička šila a vzpomínám na ten vzácný okamžik, kdy jsem si za něj sedla a ušila pár stehů na závěsu.

Od té doby uplynulo dost let, ale já jsem si vždycky říkala, že takový poklad bych jednou ráda měla doma. Loni v létě jsem si ho už málem pořídila, jenže nakonec jsem se k tomu bohužel nerozhoupala. Letos o Vánocích se to ve mě zlomilo a navíc Jirka mě přesvědčil, že si mám splnit svůj sen, tak padlo rozhodnutí, že nějaký seženu. Nejdřív jsem hledala na internetu, i jsem si jeden vyhlídla a už to vypadalo, že pro něj pojedeme. Jenže jsem se pak prořekla před mamkou, cože si to chystám pořídit domů a bylo po plánech – „Jestli chceš, tak doma jeden takový šicí stroj mám.“ Nebylo o čem přemýšlet. Je sice „modernější“ než jaký měla babička, ale vzhledem k tomu, že jsem nikdy pořádně nešila a všechno se musím teprve naučit a zjistit, jestli mě to bude vůbec bavit, neváhala jsem a řekla, že si pro něj přijedu.

Je to Lada 233 z roku 1954 a je skvělá! První večer jsem zkoumala co a jak nastavit, jak vlastně šít, udělala několik stehů a poprala jsem se s entlováním. Usínala jsem nadšená a natěšená, s hlavou plnou otázek, jak se asi šije tohle a tamto. Celou noc se mi pak zdálo o šití.

Jako první jsem si zkusila ušít látkovou tašku na věci, co nosím s sebou do práce a nevejdou se mi do kabelky. Měla jsem málo látky, dokonce jsem i zvolila špatný postup šití, takže jsem musela v polovině začít znovu, taška měla nakonec velikost tak na svačinu a diář, ale tu radost, když jsem to dokončila a vypadalo to jako taška, tu mi nic nezkazí. Teď už vím jak na to, můj druhý pokus bude určitě o moc lepší a když budu trénovat a zkoušet, jednou si ušiji ty šaty ve stylu 50. let, po kterých pořád koukám.

Komentáře

  1. Dobrý den, narazila jsem na váš příspěvek o šlapací Ladě 233. Máte ji krásnou. Dostala jsem tento měsíc také stejný typ stroje. Voněl ještě starým olejem. Jsme na cestě poznávání se. Jen mi chybí originální návod. Byla by jste tak laskavá a pokud ho vlastníte, mohla by jste mi ho nafotit či oskenovat?
    Lada 233 je trochu jiná než Lada 77 nebo 236 a 237. Má jiný chapač, jehly a navíc koleni páku. Ráda bych pronikla i do vyšívání a originální návod by mi snad pomohl při nejasnostech v používání. Omlouvám se pokud jsem vás vyvedla prosbou z míry. Těším se na vaše další uveřejněné pokroky s Ladou po mamince. Marie

Komentovat článek

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *