Jeden rok. Neuvěřitelný!

Přesně před rokem ve 22:55 na svět přišel náš kluk. Náročný den pro nás všechny, který ale vyvrcholil příchodem velkého štěstí.

Čerstvě po porodu jsem si říkala, že napíšu článek o tom, jaký jsem měla porod, jak to probíhalo a že to třeba nějaké prvorodičce pak jako zkušenost pomůže. Porod ale vlastně není vůbec důležitý. Důležité je totiž všechno to, co se děje potom. Proto píši článek až teď, když je malému rok.

Za ten rok se totiž stalo nepočítaně věcí. Prtě se naučilo koukat na svět, usmívat se, blábolit si, používat ruce a nohy, začal zkoumat úplně všechno, co není určeno pro děti, naučil se chápat co to jsou lumpárny, křenit nos když něco nechce, mít radost z úplných maličkostí a naučil se dávat pusu (když má tedy jako chlap náladu).

Já jsem se za ten rok naučila zase nepočítaně věcí o sobě. Pochopila jsem, že štěstí ve třech je nádherná věc, že Jiříkův úsměv je boží, že mi neskutečně dobíjí baterky, když si spolu hrajeme nebo jsme na procházce, že občas je potřeba vykašlat se na všechno a užít si s ním bourání kostiček, že není důležité jak si věci naplánuji, že umím občas i improvizovat ku prospěchu všem, že nemám nikdy číst rady ostatních matek, protože každé dítě je své a jiné, že se nemám stresovat jestli teď má začít dělat tohle a tamto, pochopila jsem, že i když je s jídlem horší, prostě mu to tak stačí a hlavně jsem se naučila odpočívat a neřešit věci, co nejsou důležité.

Ten uplynulý rok jsem si opravdu užila. Navzdory mnoha náročným dnům, nocí nebo vypjatých situacích. To k tomu všemu patří. Ale ty momenty, kdy vidíte, jak se má dobře, jak si půl hodiny hraje s tričkem a nadšeně s ním máchá kolem sebe, jak se směje a objevuje ty běžné prkotiny, které my dospělí už nevnímáme… To jsou prostě chvíle, které vám nikdo nevezme a které za to všechno stojí.

Tenhle článek bych také chtěla využít jako obrovské poděkování mému Jirkovi, protože bez něj by nebylo nic. Díky němu jsem už dlouhou dobu šťastná a je mi dobře. A to dlouho předtím, než vůbec byl malý Jiřík v plánu. Jsem přesvědčená o tom, že bez něj bych nebyla taková máma jakou jsem, protože mi pomáhá ve všem co jde, je mi oporou, uklidňuje mě, rozesmívá mě, stará se o mě a je Jirkovi skvělým tátou. Díky zlato za vše a hlavně za to, že jsi mi tehdy prodal ty hodinky :-* Jsi nejlepší!