Proč nemohu skončit s blešími trhy

V březnu 2015 jsem začala organizovat bleší trhy na náplavce a na Tylově náměstí. Nejdříve jsem byla nervózní a bála jsem se co všechno to bude obnášet. Ale postupem času se z toho stala pravidelná aktivita, která mi přinášela radost. Každou sobotu být v půl osmé na trhu a dostat se do jiného světa. Do světa, kde existují úplně jiná pravidla než jsem zvyklá v týdnu. Mrznout a zjistit, že tři vrstvy pod šaty se prostě ztratí a lidi vám stejně budou tvrdit, že jste určitě musela zhubnout. Zjistit, že úsměv a dobrá nálada je ještě nakažlivější, než jste si mysleli, a že i protivného prodejce dokážete zlomit, aby s vámi vtipkoval.

Potkáte se se spoustou lidí, kdy každý z nich je úplně jiný. Má jiný život, jiný způsob komunikace, jiné důvody proč na trzích prodává. Někteří chtějí společnost, rozptýlení, poznat nové lidi, jiní přivýdělek a pro některé je to práce na plný úvazek. Proto to je mimo jiné zajímavé. Naučíte se vyjít i s lidmi, kteří přišli prodávat se špatnou náladou nebo dělat problémy. Ale každý se dá zvládnout a najít s ním společnou řeč, kterou si rádi při příštím trhu zopakují a rozvinou ji dál.

Za tu dobu, co trhy organizuji jsem zažila mnoho situací, které bych nejraději zapomněla. Ale mnohonásobně více je těch, které stojí za to si pamatovat a nezapomenout.

  • Starší pán, který mi byl představen jako problémový a neruda mě po pár setkáních začal vítat slovy “Ahoj lásko moje třistačtyřicátásedmá!”. Teď po roce pravidelného setkávání jsem se posunula na místo dvacátéšesté.
  • Pár prodávající starožitné šperky, který mi často poskytl útočiště, kde jsem se mohla posadit, popovídat si a “vypnout”. Povzbudili mě zase se zvednout a řešit problémy, které bylo třeba.
  • Potarší paní, která mi snad na každé trhy přinesla kousek koláče, protože chápe, že nestíhám snídat při tom všem kolotoči. Nebo mi udělala krabičku domácích nudlí do polévky, abych mohla udělat skvělý oběd.
  • Manželský pár, který si mě vždy odchytil na kus řeči a daroval mi nějakou drobnost. A od doby, co jsem se prořekla, že ráda šiji mi paní nosila staré krabičky od krému plné různých knoflíků a látky, které mohu použít.
  • Pán s knížkami, který mi na každý trh přinesl něco, co zaručeně ještě nemám a bude se mi to líbít. Samozřejmě, že jsem to nepotřebovala, ale udělala jsem mu radost a koupila si ji. Za cenu “jen pro vás”. Pak jsem se do ní doma podívala a došlo mi, že měl pravdu – musela jsem ji mít.
  • Milý důchodce, co chodí o berlích a na trhy jezdí taxíkem mi vždy přinesl manuál k nějakému starému fotopřístroji, protože ví, že mě to zajímá a jsem nadšená.

S každým z prodejců jsem si vytvořila svůj vztah a vyslechla si jejich životní příběh a oni zase ten můj. Strávili jsme spolu spoustu krásných chvil, které smazaly ty špatné. Kdybych o tom chtěla sepsat knihu, jedna by mi nestačila.

Koupila jsem také spoustu krásných věcí, které pro mě mají hodnotu i kvůli tomu, kdo mi je prodal. Protože ty lidi znám. Vím, že je pro mě třeba vybrali nebo věděli, že mi udělají radost. Také jsem na trzích prohloubila svoji vášeň pro gramofonové desky. Pořídila jsem jich nespočet. A každá z nich mi dělá radost dodnes.

Nejsou to jen věci. Jsou to poklady. Pro mě ano.

Bleší trhy mi vzaly volné soboty a možnost si ráno přispat, ale daly mi spoustu krásných vzpomínek a nová přátelství, která nejsou postavená na ničem jiném než na lidech. A za to moc děkuji. Sama sobě, těm konkrétním lidem, i bleším trhům. I proto jsem nyní smutná z toho, že to končí, že to bude dělat někdo jiný. Ale vím, že je to dobře. Někdo další získá tyto zkušenosti, ty vzpomínky, na které bude vzpomínat. A naučí se spoustu věcí.

Já se posunu dál a budu čerpat z toho, co jsem se naučila. Třeba udělám trhy vlastní.

Komentáře

  1. To je krasny. Napises i clanek, co obnasi ta otganizace? Tady v Pernikove blesaky nejsou, treba bys me nakopla je rozjet :)

Komentovat článek

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *