Bilančních článků je v tyto dny na sociálních sítích nespočet. Letos jsem se rozhodla také zapojit, protože ve všech směrech byl pro mě loňský rok plný skvělých věcí a momentů, které chci hlavně pro sebe shrnout do pár následujících řádků.
Celý uplynulý rok se v mnoha ohledech dá popsat slovem poprvé. Nejvíc by se jich dalo poskládat kolem našeho Chomátě, protože ten zvládl poprvé lézt po čtyřech (na což jsme čekali hodně dlouho), následně se koncem roku začal stavět a teď je z něj plnohodnotný chodec a počáteční běžec. Také se poprvé od srdce zasmál, přesně na tátovy narozeniny, naučil se dělat blbiny, pro které máme s Jirkou velké nadání, poznal koníčky, pejsky a další zvířata, která ochotně napodobuje. V roce 2018 řekl poprvé „táta“, a říká to ochotně několikrát denně nesčetněkrát za sebou. „Máma“ oproti tomu řekl asi dvakrát, a to pouze omylem. Naučil se ukazovat a nejrůznějšími pokřiky prosazovat svůj názor, který má samozřejmě většinou rozdílný než máme my. Když spadne, říká „bác“ a když mu něco upadne nebo se nepovede, komentuje to „ajajajaj“ a drží se za hlavu, což má oboje po mě. K Jirkově radosti se může potrhat smíchy když ho lechtá a k mojí radosti se naučil dávat pusinky a dělá mi „malá“. V loňském roce mu vyrostl první zub i několik dalších (včetně jedné stoličky), takže já zažila i několik prvních krizových situací, protože x dní za sebou protivné mimino nonstop je předzvěst k alkoholismu a psychickému zhroucení. Ale jinak je to zlaté dítě. Pořád se směje, ukecanost v genech se projevuje naplno a zjevně bude nadaný na jazyky, protože zatím mluví převážně čínsky a nikdo mu nerozumí.
Další desítky prvních zážitků samozřejmě patří k našemu přestěhovaní na konec Brd. Od prvních setkání s realitními makléři, prodejců nemovitostí a horou smluv, až po první probuzení v našem novém domově, prvnímu vaření na kachlových kamnech nebo prvnímu výpadku elektřiny. Také jsme tu zažili první Vánoce. Takové ty opravdové, pro naše prtě, který už vnímal více vše okolo. O Vánocích mám rozepsaný samostatný článek, protože rozepsat to tady stručně by byla škoda.
Mnoho velkých poprvé patří také k Jirkovi. Protože přestěhováním na vesnici se ukázalo mnoho jeho kvalit, které doteď zůstaly skryté. Vždy jsem měla slabost pro aljašské muže a já ho vlastně doma mám! Vousy, flanelka, v ruce Fiskars sekeru, cit pro pořádek a schopnost postarat se o nás za každých okolností. Je nejlepší a za tím si stojím.