Po svatbě je všechno jinak…

Za svůj život jsem měla pár chvil, kdy jsem stoupala, měla jsem i několik momentů, kdy jsem klesala. Všichni to známe. Někdy je všechno navenek ideální, ale uvnitř nás to nějak skřípe, leckdy ani přesně neumíme pojmenovat důvod proč.

Měla jsem to štěstí, že v polovině téhle horské dráhy a osobní nerovnováhy jsem poznala Jirku. Někteří už náš příběh znáte, nebudu se tady dlouze sentimentálně rozepisovat. Prodával na twitteru hodinky, které byly mým snem a v nelehké době jsem se rozhodla, že udělám konečně taky radost sama sobě a i když nemám pomalu na základní nákup, koupím si je a splním si ten malý sen, který už dlouho mám. A to, že je prodával zrovna Jirka, který v té době řešil i své osobní problémy, vyplynulo tak nějak samo do toho, že za měsíc od předání hodinek mě pozval znovu na kafe a všechno to “naše společné” začalo.

Urazili jsme od té doby kus cesty. Zvládli jsme nějaké snové dovolené, vyřešili neočekávané problémy, udělali několik důležitých rozhodnutí, sestěhovali se, změnili profese, vytvořili skvělého malého člověka, pořídili si dům a zasadili jsme již několik stromů. Budujeme svoje štěstí na 1900 m2 pro našeho syna, který je pro nás každodenním důvodem k vyčerpání i k slzám dojetím zároveň.

Protože pořád tu pro sebe jsme. I když se navenek zlobíme a děláme před lidmi humor, kteří mnozí nechápou. Humor, který si možná ostatní můžou vykládat, jakože se nemáme rádi nebo k sobě nemáme úctu. Jenže je to právě naopak. Jirka je člověk, který má moji plnou důvěru, plně respektuji jeho názor, baví mě o tom s ním diskutovat, ví, jak mi udělat radost a chápe mě, když je mi těžko. Umí mě rozesmát, povzbudit a podpořit ve věcech, ve které já si doufám tak jenom napůl. Vyjde mi vstříc, když mám všeho plné zuby a dovede mě postavit na nohy, když si říkám, že už nemám sílu na nic. Umí mě obejmout a dodat mi odvahy abych zvládla i ty věci, které pro mě nejsou příjemné. Umí mě povzbudit a dát mi rady, které mi pomáhají. Můžu mu říct všechno a neodsoudí mě, ale pobaví se o tom se mnou.

Je to člověk, kterého chci mít vedle sebe, když řeším nějaké problémy, záludnosti nebo situace, které se mi nechce řešit. A stejně tak s ním chci sdílet radosti, pokroky našeho malého a moje i jeho úspěchy. Jsme tu pro sebe. I teď, v téhle šílené době, kdy jsme spolu prakticky pořád, mám pocit, že je to ten muž, se kterým tu budu zavřená klidně 20 let a pořád to s ním bude mít to kouzlo. Pořád to bude ten, co mi promine moje nálady, nedokonalosti a selhání. Ale bude tu se mnou. A bude se pořád snažit, abych byla šťastná, protože to je pro něj důležité. A pro mě je jeho štěstí taky důležité, protože když tu budeme pro sebe, budeme šťastní všichni tři.

Komentovat článek

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *